Lafferova křivka je kromě jiného mentálním cvičením, kterým lze snadno odlišit odborné zaslepence a idioty všeho druhu od uvažujících lidí. Debil totiž argumentuje tak, že míra zdanění krát daňový základ se rovná vybrané daně, a že pokud platí tato zákonitost, pak Lafferova křivka nemůže platit. Myslící člověk však vezme v úvahu nepopiratelnou skutečnost, že daně platí lidé a ve všech procesech, do kterých vstupují lidé, neplatí 1:1 technokratická pravidla. Lidé mají vůli a lidé disponují kreativitou, což se vztahuje i na jejich ochotu platit daně. Míra zdanění tak ovlivňuje motivaci lidí placení daně se vyhnout, tedy například dosáhnout zisku, ale nezdanit ho, nebo vůbec nedosáhnout zisku. To způsobuje, že se Lafferova křivka v určitém bodě ohne jako buřt a začne platit, že čím absurdněji vysoká bude míra zdanění, tím větší bude motivace se placení daní vyhnout a tím bude menší motivace tvořit nějaké hodnoty. Dobrým příkladem je herec Depardieu, který po zavedení likvidačních daní ve Francii relokoval svůj daňový domicil do putinovského Ruska. Levičáci tehdy srali atomový hřiby, zejména z přístupu herce samotného, kterému bylo milejší postsocialistické Rusko před socialistickou Francií.
Žádné komentáře:
Okomentovat