Mateřský jazyk je nejen podle Hernandeze velmi těsně spjat s naší identitou a učení se cizímu jazyku tuto primární identitu začne v jistém okamžiku "ohrožovat", protože ovládnout cizí jazyk de facto znamená tu svou mateřskou identitu výrazně rozšířit druhým (či později i třetím) nástrojem myšlení.
Hernandez říká, že mnozí lidé se v tom bodě podvědomě zaleknout nutnosti "vzdát se svého starého já" -- starého, osvědčeného způsobu myšlení, starých slovosledných či jinak gramatických pravidel, staré, dobře známé slovní zásoby.
Člověk, který chce cizí jazyk skutečně ovládnout, musí "embrace something new" (s otevřenou náručí přijmout něco nového), a to v dospělém věku není jenom tak.
Malé děti ještě žádné zábrany nemají a jejich čistá mysl cizí jazyk vstřebává spontánně, ale později, když už naše identita trochu vykrystalizuje, začneme mít vůči cizím jazykům spoustu vnitřních výhrad, a pokud si třeba umaneme, že německý slovosled vedlejších vět končících slovesem je nepřirozený, nebo si alibisticky opakujeme, že anglická výslovnost jinak psaných slov se nedá zapamatovat, ve skutečnosti jde o sebeobranu našeho menšího "mateřského" Já, které se nechce nechat "násilně" rozšířit.
Žádné komentáře:
Okomentovat