Petr Žantovský

Úvahu končí ocitováním písně Pánové nahoře, kterou u nás proslavil Jarek Nohavica, jenž ji zpívá od roku 1982, ale jejími autory z roku 1954 jsou Boris Vian a Harold Berg a český překlad napsal v roce 1965 Miloš Rejchrt. "Až text písně budete číst, uvědomte si ony - nikoli náhodou - zmíněné letopočty: 1982 - vrcholné 'samobrežněví', Reaganovy 'hvězdné války', závody ve zbrojení. Slovo válka tehdy bylo ve sdělovacích prostředcích snad nejčastějším podstatným jménem. 1954 - studená válka v Evropě a horká v Asii - rok po patu v Koreji a rok před první válkou ve Vietnamu. 1965 - druhá válka ve Vietnamu, jen nedlouho po karibské krizi, kdy stál svět na pokraji války atomové. A dnes? V tomto kontextu pak čtěme text této písně:

"Pánové nahoře, já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani, budete-li ho číst,
přišlo mi ve středu do války předvolání,
je to bez odvolání, tím prý si mám být jist.
Pánové nahoře, já už to lejstro spálil,
už jsem si kufry sbalil, správcové vrátil klíč,
pánové nahoře, uctivě se vám klaním
a zítra vlakem ranním odjíždím někam pryč.

Co už jsem na světě, viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky se nikdy nevrátí,
slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy se z očí neztratí.
Znám vaše věznice, znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali život či minulost,
vím také, že máte solidní arzenály,
i když jste povídali o míru víc než dost.

Pánové nahoře, říká se, že jste velcí
a na věci to přece vůbec nic nemění,
pánové nahoře, na to jste vážně malí,
abyste vydávali rozkazy k vraždění.
Musí-li války být, běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi, mě, mě nechte být,
jestli mě najdete, můžete klidní být,
střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu mít."