Uvědomil jsem si, že v průběhu staletí bojovali myslitelé za osvobození od brnění. Válečníci žili vnějším, exteriorním životem, všichni pěkně obaleni kyrysy a plášti. Naproti tomu mniši si vymysleli oděv, který současně s tím, že splňoval, specificky, požadavky určitého způsobu chování (majestátní, splývavý, z jednoho kusu látky, takže vytvářel sošné záhyby), ponechával tělo (vnitřek, spodek) zcela volné a nevědomé si samo sebe. Mniši vedli bohatý vnitřní život a byli velmi špinaví, neboť tělo, chráněné oděvem, který ho zušlechťoval a současně osvobozoval, mělo úplnou volnost myšlení a zapomínalo na sebe. Nešlo jen o církevní nápad, stačí připomenout nádherné pláště, které nosil Erasmus. Když si musí i intelektuál navlékat světské brnění (paruku, vestu, kalhoty pod kolena), vidíme, že pokud se oddá přemýšlení, promenáduje se v pohodlném županu nebo v balzakovsky volné, šaškovské (drôlatique) haleně. Myšlenky se hrozí těsných trikotů.
Jesliže však brnění zavazuje svého nositele k zvnějšnělému životu, pak letité ženské kouzlo jde rovněž na vrub faktu, že společnost ženám vnutila brnění a přinutila je tak zanedbávat procvičování mysli. Žena byla zotročena módou nejen proto, že nucena být atraktivní, udržovat si éterický vzhled a chování, být hezká a vzrušující, se stala sexuálním objektem, ale hlavně proto, že oděv, pro ni doporučovaný, ji psychologicky nutil žít vnějškově. Což nám napovídá, jak odvážná a na jak vysoké intelektuální úrovni musela být dívka, když se z ní měla stát, v takových šatech, Madame de Sévigné, Vittoria Colonna, Madame Curie či Rosa Luxemburgová. Tato úvaha není marná, neboť nás vede k náhledu, že džínsy, které dnešní móda ženám vnucuje, třebaže jsou zdánlivě symbolem osvobození ženy a její rovnoprávnosti s muži, jsou ve skutečnosti pastí nadvlády; neosvobozují totiž tělo, ale podřizují ho jiné nálepce a uvězňují ho v dalším brnění, které jako brnění nevypadá, protože zjevně není "ženské".
Žádné komentáře:
Okomentovat